logo-dc Rodinné Centrum Vilémovhttps://www.facebook.com/DetskeLesniCentrumDvorecek

Lidé

Markéta Urbanová - průvodkyně

Jmenuji se Markéta Urbanová, je mi 40let. Do Vilémova jsem se přestěhovala se svým milovaným mužem a dvěma dcerami před dvanácti lety z Prahy.
Dnes už jim je devatenáct a čtrnáct - starší Adéla studuje Sociální pedagogiku v Brně, a mladší Sára je v deváté třídě.
Přesto, že jsem Praze vyrůstala, jsem od mala tíhla k přírodě a venkovskému stylu života. Z města jsme s mužem a dětmi v každé volné chvilce "utíkali" za přírodou, až jsme objevili krásný kout uprostřed České republiky, kam jsme se rozhodli nastálo přestěhovat, i když jsme zde nikoho neznali. Postupem času jsme se tu začali obklopovat úžasnými lidmi, kteří mě inspirovali a inspirují doteď. 
 
Idea lesních školek mi byla blízká hned, jakmile jsem se o ní dozvěděla. Miluji přírodu a malé děti, které mě celý život obklopovaly.
Poté, co jsem se dozvěděla, že jedna lesní školka je i u nás, postupně jsem se přibližovala blíž a blíž. 
Nejprve jsem pro děti z lesní školky Dvoreček vařila zdravé a vyvážené jídlo - což byl krásný a nelehký úkol, jelikož děti, co se týká jídla, dokážou být velcí kritici. Podařilo se a já jsem bohatší o další nádhernou zkušenost, která mě doprovází doposud. Zajímá mě stále zdravá strava, zahradničení, souznění s přírodou a malé děti. Začala jsem navštěvovat waldorfské semináře, které mě nadchly natolik, že jsem si školku zvolila jako tzv. "plný úvazek", kde jsem ve Dvorečku v krásném přírodním sadu a slaměném domečku s dětmi v malém ráji.
 
 

Lenka Černovská - průvodkyně

Část svého dětství jsem prožívala v malinkaté vesničce ve středu Evropy a pupíku České republiky Jakubovicích. Malý domeček obklopený velkou ohradu, zahradou a lesem byl pro mě svkělým domovem. Už od malička jsem měla blízký vztah k přírodě a zvířatům. Každodenní procházky do okolní přírody, krmení zvířat, vyrábění si z věcí, které jsem našla, a vynalézání her na každém kroku bylo pro mě tím, bez čeho bych si nedokázala představit svůj dětský život. Když mi bylo 7 let, přestěhovali jsme se do Hostovlic, které jsou vzdálené 350 metrů od Jakubovic. Velký dům na konci vesnice byl pro mě opravdovým rájem, jelikož byl ještě více v přírodě, tichu, klidu,…. U domu se stodolami byla i velká zahrada a postupem času začala vznikat veliká ohrada pro koně, menší ohrada pro ovce, veliké pole pro pěstování až k nedalekému lesu, louka,… Začala jsem zjišťovat, že si nedovedu svůj život představit bez zvířat a přírody. Zamilovala jsem si to tu a chci tu prožít celý svůj život.

Od 9 let se aktivně věnuji jezdectví. Když mi bylo 11 let, rodiče mi koupili mého vlastního koně a jak šel čas, začala semnou jezdit i má mladší sestra a teď už mám doma 3 koně. Věnuji se disciplíně endurance (vytrvalost), jezdím i Huberty a občas si zaskáču. Ráda si jdu zaběhat, zajezdit na in-line bruslích, zacvičit, v zimě si ráda zajezdím na lyžích a v poslední době na snowboardu. Mezi mé velké hobby také patří práce se zemědělskými stroji a jízda autem a na motorce.

Když přišel čas a já se musela rozhodnout, jakou školu bych chtěla studovat, měla jsem hned jasno. Pedagogické lyceum pro mě bylo jasnou volbou, protože jsem často hlídávala malé děti a zamilovala si je.

O prázdninách jsem dělala vedoucí na táboře v Poděbradech a potom také v lesní mateřské škole Dvoreček. Tím jsem se dostala blíže alternativní školce, která používá principy waldorfské pedagogiky. Celé prázdniny jsem trávila s dětmi v přírodě, hrála s nimi hry a podnikala různé výpravy, např. koupání v rybníku, procházky lesem a k nám na zvířátka, svést se na koních apod.

Po zakončení školy maturitní zkouškou se mi naskytla možnost pracovat jako průvodkyně v této lesní mateřské školce. Jelikož jsem tam děti znala (bydlím jen kousek od Dvorečku) a především děti a příroda mi jsou velice blízcí, neváhala jsem a nabídku přijala.

Absolvování dvouletého vzdělávacího semináře waldorfské pedagogiky v Praze mě naplňuje a obohacuje o zkušenosti v oblasti vzdělávání dětí předškolního věku. Stále se dovídám víc a víc informací, jak lze k dětem přistupovat i jinak. Když se nad tím sama zamyslím, začínám vidět věci úplně jinak, jako jsem je dřív neviděla.

Způsob vzdělávání ve Dvorečku se mi čím dál více líbí a naplňuje mě. Práce s dětmi je přesně to, co jsem vždycky chtěla dělat. Alternativní přístup mě zaujal a jsem ráda, že mám možnost se s ním seznámit ještě více do hloubky a poté ho aplikovat ve školce na dětech.

Ve školce jsem teprve krátce a tak se mi to daří někdy líp a někdy hůř. Někdy se musím opravdu držet, abych se k dítěti nezachovala nějak přísně a abych mu spíše poradila, nebo leccos vysvětlila. Snažím se k dětem přistupovat přátelsky a být jim průvodcem na jejich životní cestě. Vytvářet jim svobodné prostředí, kde platí smluvená pravidla, vést je k samostatnosti, ale ve chvilce slabosti jim být nápomocná, a především - aby se cítili v bezpečí.

Ráda bych začala dálkově  studovat vysokou školu pro předškolní a mimoškolní pedagogiku, pak si založila rodinu, chtěla bych být úspěšná v jezdectví se svými koňmi a i nadále pracovat s malými dětmi.